Celou montáž meče je vhodné si připravit ještě před dokončením čepele (před kamenem komanagura).
Dá se říci,že na vybavení meče je nejdůležitější dokonalé provedení dřevěných částí. Pokud jsou tyto provedené špatně, celý meč tím vzhledově a většinou i funkčně utrpí. Jen dobrý a zkušený řemeslník vyrobí pochvu a rukojeť tak, aby odpovídaly zakřivení čepele s ohledem na typ vybavení.

Než začnu vyrábět pochvu na meč, musím mít přesnou představu, jak hotový meč bude vypadat. Pro výrobu používám magnoliové dřevo. Musím vybrat takové, aby mělo správně rostlé léta a pokud možno nemělo ani skryté vady. Nejprve se na dřevo obkreslí celá čepel a poté budoucí tvar pochvy a rukojeti. Tvar se vyřízne a následně se rozřízne na dvě poloviny. Plochy řezu se ohoblují, čímž vznikne dělící plocha. Nyní se na styčné plochy obkreslí tvar čepele. Podle obkreslených čar se velmi přesně musí vydlabat otvor, aby do něj čepel co nejpřesněji zapadla. Tento úkon je velmi náročný na přesnost a zkušenosti řemeslníka. Na výrobu pochvy se používají dláta, které známe i u nás, ale i mnoho speciálních nástrojů, které usnadňují dokonalé vydlabání. Otvor musí být vyroben, tak, aby čepel v pochvě byla volná a nedřela plochami, ale zároveň nesmí v otvoru „kvedlat“. Několikrát se musí vyzkoušet, zda čepel není v pochvě příliš těsná či naopak. Poté se styčná plocha natře vhodným lepidlem a obě poloviny pochvy se slepí pomocí stáhnutí provazem po celé její délce. Obdobně se zhotoví i rukojeť. Rozdíl je však v tom, že trn musí uvnitř dobře držet a před slepením se udělá otvor pro kolíček mekugi – mekugi ana. Po zaschnutí lepidla se pochva opracuje do hlavních tvarů. Poté se zhotoví kodžiri, kurikata a koiguči, popř. otvory pro nožíky. Na tyto součástky se obyčejně používá rohovina. Někdy jsou také kovové. Všechny se musí přesně sesadit, aby se pochva dala snadno nalakovat. Také rukojeť se musí opracovat tak, aby přesně navazovala na pochvu a následně s ní sesadit kovové součásti fuči a kašira a upravit sesazení na čepel, aby po smontování celého meče pevně seděla cuba a seppy. Také je zde nutné počítat s rejnočí kůží. Na ni se musí udělat zahloubení, aby nevyčnívala nad dřevo. Kůže se lepí buď kolem dokola, nebo jen ve dvou páscích na boky rukojeti. Tyto náležitosti je proto nutné vyrobit již před dokončením čepele, jak jsem se již zmiňoval.

Lakování provádím moderními postupy, tedy moderními materiály, za pomoci stříkací pistole. Syntetické materiály používám proto, že tradiční Japonský lak uruši je velmi toxický a velmi dlouho tvrdne. Trochu neobvykle na dnešní dobu si však míchám vlastní odstíny laku.

Nejprve na čisté dřevo nanáším štětcem několik vrstev velmi hustého tmelu, který si pro tento účel míchám. Každou vrstvu přebrousím do roviny. Po vytvoření ideální roviny nanáším mnoho vrstev laku. Většinou na závěr nanesu bezbarvý lak. I tato práce je velmi náročná, protože při nanesení většího množství laku najednou způsobí stékání a prašné prostředí zase způsobí nerovný povrch od ulpělého prachu. Zajistit takovéto prostředí je v normálních podmínkách v podstatě nemožné.

Výroba kovových částí je další obor, který se podílí na výrobě meče. I když je tyto součásti ideální vyrobit ve chvíli, kdy je čepel vybroušena do poloviny a kdy je nutné vyrobit habaki a dřevěné součásti, zmiňuji se o jejich výrobě až nyní. Je to velmi zajímavá a různorodá práce, alespoň tedy pro mě. Při výrobě ozdob totiž používám velké množství technik a stylů. Také používaných materiálů mám velkou řadu. Mezi ně patří např. železo, měď, mosaz, bronz, šakudó, šibuiči, zlato, stříbro a mnoho dalších kovů a jejich slitiny.
Prvním krokem musí být výběr motivu, který bude na meči použit. Jsem nejradši, když si motiv určí zákazník, protože jedním z mnoha předností mé výroby je, že meč vyrobím dle jeho představ, jinými slovy udělám jej zákazníkovi na míru. Pokud ovšem zákazník nemá vlastní představu, navrhnu ozdoby podle sebe, s ohledem na vkus a finanční možnosti zákazníka. Většinou udělám několik návrhů, o kterých společně diskutujeme, dokud zákazník není spokojen. Již při vytváření návrhů musím mít představu o barevném provedení a tudíž o použitých materiálech. Myslím tím nejen barevnost motivu, ale i schopnost jejich sesazování – zatepávání.

Při práci postupuji takto:

Nejprve si z materiálu, který je určen jako základ, zhotovím polotovar. U cuby vezmu, nebo vykovu plech potřebné tloušťky a opracuji hrubý tvar. Upravím a vyhladím plochy, vyříznu otvory pro čepel a pokud budou na meči kogatana a kógai, tak i pro tyto součásti. Pak na vyhlazený povrch namaluji zvolený motiv a začnu se zdobením. Postupy zdobení se podle technik mohou velmi lišit. Od „jednoduché“ rytiny – efubori, kdy se používají rydla a sekáčky pro vytvoření různě hlubokých a širokých drážek, které na závěr vytvoří celek, až po velmi složitou techniku takazógan – vysoký reliéf z barevných kovů.

U fuči a kaširy postupuji tak, že vezmu měděný, nebo šakudový (případně i z jiného materiálu) plech o tloušťce asi 2 mm a ustřihnu 10 – 15 mm široký pásek o délce obvodu. Stočím z něj elipsový kroužek podle šablony a jeho koce spájím do sebe stříbrnou pájkou. To je společné pro obě součástky. Ovšem u kaširy ze stejného materiálu vytepu jakýsi klobouček, který bude tvořit vršek kaširy. Na obou dílech opiluji styčné plochy, aby po sesazení dokonale seděly na sobě. Pak je spájím stříbrnou pájkou. Jako poslední operace před zdobením je opracování povrchu do hladka a vytvoření otvoru pro protažení stuhy.

U fuči se místo protepaného vršku vyřízne tenčí plech tak, aby přesně zapadl dovnitř. Tam se zapájí. Po opracování se do tohoto plechu vyřízne otvor pro nakago. Nyní je možné napasovat tyto součásti na rukojeť, ale je lepší, když se nejprve ozdobí. Zdobení fuči a kaširy je podobné jako u cuby.

Další nedílnou součástí, ovšem s trochu odlišnou technologií výroby je menuki – ozdoba rukojeti pod omotem. Je vždy párové, ale nemusí být nutně stejné. Její zvláštnost v technice tkví v tom, že je vždy duté. Je vyrobeno z tenčího plechu a je vytepané. Pokud je z extrémně tenkého plechu, může být vylito pryskyřicí, aby se pod omotem nerozmáčklo. U menuki je kvůli tloušťce použitého materiálu často použito zlacení amalgámem.
Kogatana a kógai se vyrábí podobně jako předchozí součásti, proto se již o jejich výrobě zmiňovat nebudu.
Po dokončení všech kovových součástí a jejich napasování na dřevěné části (spasování celého meče) přistupuji k chemickému barvení ozdob. To je velmi složitý proces založený na mnoha pokusech a zkušenostech. Liší se podle použitých materiálů, ale i jejich vzájemné kombinaci. I toto je třeba mít na zřeteli již při navrhování motivů.
Teprve nyní je možné celý meč smontovat.
Na obrázcích jsou nejen moje práce, ale i ukázky postupů výroby některých součástí.