Moji učitelé

V roce 2001 jsem měl tu čest být pozván do dílen mých učitelů do Japonska.

Só Tsutomu sensei je kovář mečů, narozen 1927. Žije ve Fukuoce na ostrově Kjůšů. Od roku 1990 je držitelem titulu Mukansa. Tento mistr byl aktivní až do roku 2006 a až do poslední chvíle, než odešel na zasloužený odpočinek, vyráběl velmi krásné a bezesporu kvalitní meče, které je možné nalézt ve sbírkách po celém světě.

Po krátkých oboustranných rozpacích ně nakonec přijmul za svého žáka. U Só senseie jsem se učil lépe zvládnout kování (překládání), vybírat a skládat ocel, kalit a mnoho jiných, velmi důležitých úkonů, včetně značení čepele. Nebylo nic, co by mi odepřel. Na cokoli jsem se zeptal, dostal jsem vyčerpávající odpověď, většinou podloženou praktickými ukázkami. Po celou dobu mého pracovního pobytu u tohoto mistra jsem se cítil velmi dobře, protože kolem sebe šířil jakési příjemné charisma. Jsem mu za vše, co pro mě udělal a naučil, velmi vděčný.

V Japonsku: So Tsutomu sensei	V Japonsku: So Tsutomu sensei	V Japonsku: So Masačika sensei

Nyní po něm převzal dílnu jeho syn Só Masačika, který mě dále učí. I tento mistr je již Mukansa a je velmi kvalitním nástupcem svého otce. Stejně jako jeho otec je v Japonsku velmi uznávaným odborníkem.

Za velkého přispění pana Planky, Masačika sensei přijel do České republiky a tak jsem jej mohl hostit ve svém domě. Samozřejmě jsme neztráceli čas a velmi jsme pracovali. Kovali jsme čepel, kalili, tavili ocel a mnoho diskutovali o výrobě a mečích. I jemu jsem velmi vděčný za obětavý a vstřícný přístup vůči mé osobě.

U mne doma: Z leva: p. Planka, So Masačika sensei, Pavel Řiháček.	U mne doma: Kování se So Masačikem.	U mne doma: Kování se So Masačikem.

Další můj mistr, který na mě zapůsobil jako Só sensei je Watanabe Takayuki sensei. Je mu již 70 let, žije v Kurume nedaleko města Fukuoka. Je po Japonsku velmi uznávaný leštič a znalec mečů. Coby leštič patří do rozvětvené školy rodiny Honnami.

Watanabe sensei mě učil leštění mečů a to téměř od počátku. Myslím to tak, že jsem se díky rozdílným technologiím - mezi starými japonskými a mými byly velké rozdíly, musel učit téměř vše nově podle tradic rodiny Honnami. Musel jsem mnohé změnit, naučit se znova, ale bylo mnoho věcí, které jsem neovládal vůbec. Watanabe sensei mě však naučil celý proces leštění od nejhrubších kamenů, až po ty nejjemnější, ale i závěrečné hadori a bóši narume.

Práce u tohoto mistra byla natolik fyzicky a psychicky náročná, že jsem jen stěží stíhal vstřebávat vše, co mě předával. Nicméně mě vedl takovým způsobem, že díky jeho pochopení a podpoře jsem nakonec tyto technologie zvládl. Samozřejmě, že nemohu říci, že jsem vyučený leštič, či kovář, protože se neustále považuji za žáka a cítím nutnost se stále zdokonalovat. Tato umělecká řemesla jsou totiž tak náročná, že si jen pošetilec myslí, že se za krátko tato řemesla může naučit. Opravdovým odborníkem se člověk může stát až po dlouhých letech, po získání obrovského množství zkušeností.

I Watanabe sensei již byl u mne na pracovní návštěvě, na které jsme samozřejmě nezaháleli.

V Japonsku: Takajuki Watanabe sensei	V Japonsku: Pavel Řiháček	Watanabe sensei u mne doma

I nadále jsem s těmito mistry v kontaktu a pomáhají mě jak jen mohou, abych se mohl stále zlepšovat ve výrobě japonských mečů.